Střelcův zácvik
Střelcův zácvik
Zkouším s ostatními ženskými plácat zbytek svatebních koláčků. Jsou to takové ty mrňavé a podle mého názoru naprosto zbytečné prdky, co zmizí do pěti minut od položení na stůl. Ale krásně voní, když je vyndáváte z trouby. Koláčky, co teď vyrábíme, mají být součástí výslužky. Další kravina, kterou si většina svatebčanů komplikuje život. Když už se rozhodnou, že tu šaškárnu podstoupí, na co mají ještě vykrmovat sousedy? Stejně se ničeho jiného než pomluv nedočkají. Ty koláčky byly ňáký ošizený. Moc tvrdý… moc měkký… málo tvarohu…moc máku – je přece nezdravej. Jsou připálený. A ty dortíčky… To určitě pekla ta kráva… Záměrně přidávám pár teček, aby se někdo neurazil. Nebuď cynická, Agnes…
Nebaví mě to. Dá se říct, že mě to přímo sere… Máma to vidí, myslím, že mě docela chápe. Dostanu na starost mrňavého bratrance nevím koho. Čtyři, pět let. Je z toho tady slušně otrávený.
„Ty seš ta němá?“ zeptá se.
„S tebou budu mluvit, neboj.“
„A s ostatníma ne?“
„Jasně že ne, lezou mi na nervy. Ale ne, abys to vykecal.“
„Hustý,“ ocení mě. „Spolehni se.“
Provádí mě domem, je to tady pro něho nové a ukazuje mi, co už stačil objevit. Za chvíli se začne nudit.
„Pojď, něco ti ukážu.“
Beru ho nahoru na půdu. Odkopnu svojí připravenou karimatku a vytáhnu šuplík otlučené zaprášené komody v rohu u zdi. Je tam pořád všechno. Moje staré polámané hračky, postýlka pro panenky, která v létě tajně hostila babiččiny králíky, nádobíčko, ztvrdlá plastelína. Všemožné, letitým prachem pokryté neidentifikovatelné zbytky bývalých hraček. To, co hledám, leží až na dně.
„Vole,“ vydechne. Velký prak z tvrdého dřeva. Mistrovský kousek.
„Takovej nemám.“
Z chlapečkova hlasu zní obdiv. Už mám připravenou zbrusu novou gumu a natáhnu ji. S tou původní bychom toho moc netrefili. Ještě přidělat kousek kůže doprostřed, aby se munice dobře umísťovala. Dávám klučinovi prázdnou plechovku.
„Přines nějaký kamínky. Malý a pokud možno hezky kulatý.“
„Rozkaz,“ vydechne a mete ven na zahradu. Dívám se na něj z vikýře, jak se snaží a luxuje písek a záhonky tou největší rychlostí, jaké je schopen. Než se vrátí, vyrobím pár skobiček z tvrdého papíru.
Za chvíli je zpátky s téměř plnou plechovkou.
„Musíš se naučit pořádně mířit.“
Je to dobrý žák. Má talent.
„Hele,“ dávám mu jasně na vědomí. „Žádný ptáčky. Kočky a ostatní zvířata jen do zadku. Vyhýbej se očím. Nechceš přece někoho zmrzačit.“
„Jasně, nejsem blbej.“
Nadšení v dětských očičkách. Tohle nečekal.
„Kolik ti je?“ ptá se.
„Sedmnáct.“
Zamyslí se.
„To je škoda, že seš tak stará…“ Chvíli dumá. „Ale mně to nevadí. Až vyrostu, tak se s tebou ožením.“
Žeru ho.
„Neplácej,“ povídám, „pořádně miř.“
Půda má dva vikýře, větší směrem do zahrady, tudy se kdysi na půdu skládalo seno. Menší směrem do ulice, u toho teď sedíme my. Dívá se dozadu.
„Tam je co?“
„Tohle bývaly holubníky… Prababička, dokud žila, chovala holuby. Měla jich celý hejno. Já byla tenkrát hodně malá a moc si z toho nepamatuju. Jen jak občas přinesla v ošatce několik malých holoubat. Když je chceš na jídlo, rozumíš, když je chceš prostě zabít a sníst, musíš jim zakroutit krkem. Vždycky to tak hnusně křuplo… A masa je z toho hrozně málo. Nestojí to za tu práci, za to škubání, jak babička říkávala… Já to nejedla. Nejedla bych to ani teď. Mláďátka holátka.“
Kouká na mě s otevřenou pusou. Asi jsem to trošku přehnala. Pak se otočí, že si to tam prohlédne.
„Tam nechoď!“ zarazím ho.
„Proč?“
„Straší tam.“
Vikýřové okénko nabízí dokonalý výhled do předzahrádky a ulice. Chlapeček se snaží. Už dokázal slušně zmasakrovat pár květináčů před brankou. Několik olysalých slepic zřejmě do konce roku přestane snášet. Kryštofek má trefu.
„Moh bych sejmout tu hnusnou bábu u nás v baráku,“ rozumuje. „Furt se mě ptá, jestli si meju voči. Prej je mám špinavý. A taky že moc zlobím.“ Zamyšleně se dloube v nose.
„Je blbá,“ odtuší.
„A zlobíš?“
„Furt,“ rozzáří se. „Já jsem strašně zlobivej.“
„To je dobře,“ pochválím ho. Ať vědí, že tě maj.“
Díváme se do ulice.
„Jsme tajný agenti, Kryštofku a sledujeme cvrkot…“ V tomhle případě vykrmenou prdel sousedky odnaproti. Vyšla z vrátek a míří ulicí směrem k náměstí. Klimakterický diblík kolem padesáti. Je doma, tak co… Navlékla se do těsných černých legin. Kamaše velikosti XXXL lačně obepínají její monstrózní zadek.
„Fůůůj,“ chlapeček projevil dobrý vkus. Fascinovaně sleduje černou látku, napnutou tak těsně, že nemilosrdně předvádí každou možnou i nemožnou rýhu. Vyrýsované tlusté půlky a další a nové půlky a čtvrtky se při chůzi lehce otřásají.
„Jestli se trefíš, dostaneš zmrzlinu…“
„Další už ti nekoupím,“ umravňuju ho, když v cukrárně dojídá pátý kopeček. „Poblil by ses. Ale neboj, nepřijdeš o nic. Zejtra je taky den.“
Ludmila Svozilová
Koridor
Jmenuje se Patricie. Během jediného dne přišla o práci i o bydlení a ocitla se na ulici. K tomu má tajemství – cosi, co sama nedokáže definovat ani vylovit z paměti.
Ludmila Svozilová
Možná přijede i PPL
„Jestlipak věříš na Ježíška?“ zeptal se ten studený hlas. „Asi bys měla, protože se už brzo potkáte.“ Čerňák pro všechny, co se rádi bojí, nebo by si po vánočním doručovacím martyriu potřebovali alespoň malinko zchladit žáhu.
Ludmila Svozilová
Lucie se neholí
Aneb lehce nemravné vzpomínky neznámého cestujícího. Ať si to, prosím, Lucie neberou osobně. Je to jen takové ohlédnutí za ztraceným létem.
Ludmila Svozilová
Jablečný čaj
Pomalu otočila plecháček dnem vzhůru. Zbytek jeho obsahu zmizel pod noži bruslí, připadalo jí, že provrtal dírku v ledu a prosákl až hluboko ke dnu; a tam dole se cosi zvolna otočilo, aby ho lačně vypilo. „Teď umřu?“ zeptala se.
Ludmila Svozilová
Sběračka kostí a Belialovi psi
Alžběta Pírková opouští šumavské Sudety a stěhuje se do Litoměřic. Právě tady, v městském podzemí a malebných kopcích Českého středohoří, bude muset svést osudovou bitvu nejen s Belialovými psy, ale i se samotným Knížetem temnot.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Pronájem bytu 3+kk, 69m2, ul. Přerovská, Olomouc
Přerovská, Olomouc - Holice
13 000 Kč/měsíc
- Počet článků 123
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 843x
Pořád ještě mě to hodně baví. Tohle mám zatím za sebou:
Hledá se autor bestselleru 2015 (nakl. Fragment), Černá série (Pusinky), po povídce též v 6. a 7. antologii českého hororu, 3. a 4. českém thrilleru (Ladislav Kocka), Hřbitov bílých králíčků (21 povídek, Viking), mysteriózní román s nádechem hororu Sběračka kostí (Krigl), Achernar, horor, lehce šmrncnutý mystikou a fantasy a hororová thrillerová duologie Zemři, Kaine: Svatyně a Zemři, Kaine: Stín (všechny Golden Dog). Kratší povídku sem tam potkáte i v nějakém tom sborníku. Kolem stovky dalších dokončených příběhů a dva mysteriózní romány zatím čekají na svého nakladatele.