Řeč

Řeč sedmdesátých let nad jeslemi. Takové docela malé retro, možná aktuální dodnes.

Text není můj. Je naskenovaný z jedné malé knížky, kterou jsem dostala ještě kdysi dávno, jako mladá holka, krátce poté, co skončila doba, ve které jste něco takového ani nesměli mít doma. Podobné věci jsme opisovali na psacím stroji přes průklepák a dávali jen svým dobrým známým, stejně jako knížky, které by tady nikdy nemohly vyjít. Dnes, když se na ten text díváte, říkáte si nevěřícně - a o co jim vlastně šlo? Co na tomhle mohlo někomu vadit?

Doba plyne a její symboly se neustále a pořád rychleji střídají. Hákový kříž nahradila rudá hvězda a po ní, pomalinku, nenápadně a plíživě nastupuje pro změnu půlměsíc. Užijme si to mezidobí, kdy člověk může říkat, psát a dokonce i publikovat prakticky cokoli, co ho právě oslovuje.

A teď dávám slovo J. Redingovi:

O kom tyhle svátky vlastně jsou? Hlavně moc nepřemýšlet. Dneska už vás za knížku nezavřou, alespoň prozatím. Vlivní se rychle poučili, že stejnou službu za ně udělá nabídka bohatě prostřeného stolu.

Dnes Vám všem přeju, abyste letošní svátky strávili bez stresu a ve vzájemné lásce, i když už třeba něčemu takovému, jako je chudé betlémské dítě dávno nevěříte.