Tohle u nás dělaj ženský
„Potřebovala jsem vymalovat,“ poznamenala mezi řečí kamarádka. „Tak jsem si objednala jednu malou rodinnou firmu.“ Seděly jsme v malé útulné vinárničce mezi paneláky na Černém mostě, kam se dá v klidu zajet i s invalidním vozíkem a popíjely – já kupodivu opravdu dobré červené a Andulka střik. Nesešly jsme se docela dlouho, a tak jsme samozřejmě probíraly všechno možné, rodinami počínaje a zdravím a prací konče.
„Ty mi to nebudeš věřit,“ pokračovala. Už jsem od ní slyšela lecjaké příběhy, které tak nějak naostro mapovaly vztah běžné sídlištní populace ke spoluobčanům, přišpendleným řízením osudu na pojízdné křeslo, a ne vždy to byly zrovna veselé historky.
„Tak to vybal,“ řekla jsem.
„Přišli dva,“ přivřela oči a lehounce, možná trošku nevěřícně se usmívala. „Otec se synem.“
„Natáhli tě?“ napadlo mě jako první.
„Ne,“ podívala se z okna. „Oni – normálně pracovali a v poledne šli na oběd.“
Čekala jsem, co z toho vypadne.
„No,“ navázala, „když teda odešli na baštu, tak jsem si řekla, že se konečně dostanu na záchod. A tam, uprostřed mísy, trčelo obrovský smradlavý hovno, obalený papírama. Zvedl se mi z toho kufr.“ Na chvíli se odmlčela. „Spláchla jsem to, samozřejmě, a ten hajzl jsem umyla. Ale proč ti to říkám. Když se vrátili, povídám – pánové, prosím, příště, až použijete toaletu, mohli byste po sobě spláchnout?“
„A?“
„No, ten starší se na mě podíval a povídá: Milostivá pani, tohle u nás dělaj ženský. Tím to pro něj zvadlo.
„Kecáš,“ řekla jsem.
„Než odešli,“ dodala, „nechali mi tam ještě jedno. Ale to není všechno, zaculila se. „Na úklid jsem si pozvala jednu paní. Vyprávím jí to a ona se na mě tak dívá, jako o co mi teda jde, a pak povídá – ale u nás doma je to stejný. Jako kdybych byla nějaká divná, že to vůbec řeším. A vám to nevadí? zkusila jsem to. A co s nima nadělám, ona na to.“
„To by mi nejspíš bouchly saze,“ poznamenala jsem. „Asi bych jim ten jejich výtvor nacpala do tašky mezi nádobíčko.“ Jenže, došlo mi pak. Co opravdu nadělá křehká ženská, upoutaná na invalidní vozík? Nic. Spláchne a uklidí.
A proč vlastně sem něco takového vůbec píšu, přátelé. Protože nejen někde v orientu, ale i u nás, v samotném srdci Evropy žijí civilizací nepolíbená hovada a nepotřebují k tomu ani několikrát denně mlátit hlavou o modlitební kobereček, i když by jim podobný systém možná docela vyhovoval. Suveréni, po kterých i vlastní exkrementy uklízejí jejich matky, manželky a sestry, místo aby jim vymáchaly úsměv v obsahu toaletní mísy, jak by si taková bezohledná čuňata nepochybně zasloužila.
A to je vlastně vše.
Ludmila Svozilová
Koridor
Jmenuje se Patricie. Během jediného dne přišla o práci i o bydlení a ocitla se na ulici. K tomu má tajemství – cosi, co sama nedokáže definovat ani vylovit z paměti.
Ludmila Svozilová
Možná přijede i PPL
„Jestlipak věříš na Ježíška?“ zeptal se ten studený hlas. „Asi bys měla, protože se už brzo potkáte.“ Čerňák pro všechny, co se rádi bojí, nebo by si po vánočním doručovacím martyriu potřebovali alespoň malinko zchladit žáhu.
Ludmila Svozilová
Lucie se neholí
Aneb lehce nemravné vzpomínky neznámého cestujícího. Ať si to, prosím, Lucie neberou osobně. Je to jen takové ohlédnutí za ztraceným létem.
Ludmila Svozilová
Jablečný čaj
Pomalu otočila plecháček dnem vzhůru. Zbytek jeho obsahu zmizel pod noži bruslí, připadalo jí, že provrtal dírku v ledu a prosákl až hluboko ke dnu; a tam dole se cosi zvolna otočilo, aby ho lačně vypilo. „Teď umřu?“ zeptala se.
Ludmila Svozilová
Sběračka kostí a Belialovi psi
Alžběta Pírková opouští šumavské Sudety a stěhuje se do Litoměřic. Právě tady, v městském podzemí a malebných kopcích Českého středohoří, bude muset svést osudovou bitvu nejen s Belialovými psy, ale i se samotným Knížetem temnot.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Novodobí husaři. Polsko zná podobu F-35, budou bez červeno-bílé šachovnice
V polských ozbrojených silách se zakrátko opět objeví husaři. Nikoliv však jako těžká kavalérie,...
Tahač s tankem a osobák zastavily, kamion už ne. Nehodu u Bohumína nepřežil člověk
Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...
Prokremelští motorkáři přijeli do Brna, Foldyna se k nim přidá v Praze
Kontroverzní klub motorkářů Noční vlci, který podporuje ruského diktátora Vladimira Putina, se s...
Ňadra ze všech úhlů. Benátky vystavují nadčasovou a kdysi cenzurovanou krásu
Jaké je jedno z nejranějších a nejtrvalejších témat v umění – a zároveň jedno z nejvíce...
- Počet článků 123
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 843x
Pořád ještě mě to hodně baví. Tohle mám zatím za sebou:
Hledá se autor bestselleru 2015 (nakl. Fragment), Černá série (Pusinky), po povídce též v 6. a 7. antologii českého hororu, 3. a 4. českém thrilleru (Ladislav Kocka), Hřbitov bílých králíčků (21 povídek, Viking), mysteriózní román s nádechem hororu Sběračka kostí (Krigl), Achernar, horor, lehce šmrncnutý mystikou a fantasy a hororová thrillerová duologie Zemři, Kaine: Svatyně a Zemři, Kaine: Stín (všechny Golden Dog). Kratší povídku sem tam potkáte i v nějakém tom sborníku. Kolem stovky dalších dokončených příběhů a dva mysteriózní romány zatím čekají na svého nakladatele.