Lucie se neholí

Aneb lehce nemravné vzpomínky neznámého cestujícího. Ať si to, prosím, Lucie neberou osobně. Je to jen takové ohlédnutí za ztraceným létem.

Stojíte na nádraží, vedro jak v peci, i ten kiosek s pivem vám zrušili. Tak se aspoň díváte kolem sebe. Co třeba mládenec na okraji perónu? Zírá nepřítomně do telefonu, ale kupodivu nekliká ani nikde nelistuje. Vážně si povzdechl! Na co asi myslí? Léto je fuč, škola na krku a prázdninová láska zmizela v dálce za kolejemi. Možná se jmenovala Lucie... A už máte příběh. Nebo aspoň veršovánku.

                                                                    ¦¦¦

Lucie se neholí

¦

Lucie ji má zarostlou

a ráda chodí naostro

srdce mi z toho buší

tuším

že zkusím

huňatou hebkost v dlani

sáhnout si na ni

musím

¦

Lucie, běží šeptanda

zbytečně si ji nemyje

a to mě drásá

ta krása

jak voní

její okun-dkvětí

a léto letí zběsile

¦

Lucie si ji neholí

ani v nejbližším okolí

uši mi z toho hoří

toužím

pod sukní hladit chmýří

polaskat chloupky

co jemně v dlani víří

¦

Lucie ji má chlupatou

Lucie ji má zahřátou

Lucie hambatá

Lucie střapatá

pihatá

hubatá

Lucie zpívá

než přinese dvě piva

Lucie horké noci noci upije

vzdychá

Lucie ráda...

¦

Lucie chodí naostro

a léto letí zběsile